Lucida Intervalla

Myslím, že dnes v noci som bol dosť blízko lucidnému snu, ale sa to nakoniec nestalo; potreboval som niečo odčítať z displeja mobilného telefonu, ale bol nejaký netradičný, že tam bol na prednej strane len krátky jednoriadkový displej, a ináč nič. No a v tom sne, namiesto aby som sa sústredil na ruky, som sa sústredil na manipuláciu s tým telefónom, a na problém, ako z toho displeja niečo odčítať. Až som sa z toho zobudil… a vzápätí som si uvedomil, čo som mal robiť.

Je zaujímavé, ako snaha dosiahnuť lucidné sny sa podobá snahe udržať bdelosť v živote: akékoľvek sústredenie na externý problém celú snahu zneutralizuje…

Do mojej zbierky vtipov o rizikách mágie:

Jedni manželé už spolu byli 25 let a manžel oslavoval své 60 narozeniny. Během oslavy se objevila víla a řekla jim, že za tak dlouhý a stále láskyplný vztah splní každému z nich jedno přání. Žena řekla:”Byli jsme celá ta léta tak chudí, že jsme se nikdy nepodívali nikam do světa. Přeji si cestu kolem světa.” Víla jen mávla hůlkou a vida - držela v ruce letenky. Dál byl na řadě manžel. Na chvilku se zamyslel a pak řekl:”Nu, chtěl bych být ženatý se ženou, která je o 30 let mladší než já.” Víla jen mávla hůlkou a vida - manžel měl 90 let.

V Japonsku máme výraz šosin, což znamená “duch začátečníka”. Cílem cvičení je zachovat si začátečnického ducha. Představte si, že recitujete Prajna Paramita Sutru jen jednou. Vaše recitace je možná velmi dobrá. Co se vám však stane, budete-li sutru recitovat dvakrát, třikrát, čtyřikrát či víckrát? Snadno k ní ztratíte svůj původní vztah. Totéž se stane při cvičení zenu. Na chvíli si zachováte svého začátečnického ducha, ale pokračujete-li v cvičení rok, dva, tři nebo déle, třebaže se snad poněkud zlepšíte, je pravděpodobné, že ztratíte neomezený smysl původního ducha.

Pro studenta zenu je nejdůležitější nebýt dualistou. Náš “původní duch” v sobě zahrnuje všechno. Je vždy bohatý a soběstačný. Neměli bychom ztratit soběstačný stav ducha. To neznamená uzavřeného ducha, nýbrž ve skutečnosti ducha otevřeného a ducha pohotového. Je-li náš duch prázdný, je vždy na vše připraven; je všemu otevřen. Duch začátečníka obsahuje mnoho možností, duch experta jich obsahuje málo.

Sunrju Suzuki: Zenová mysl, mysl začátečníka

Je zaujímavé, že sa často stáva, že nejakú historku pochopím až po rokoch, vďaka tomu, že ju čítam v inej verzii, alebo za iných okolností.Tak sa mi to stalo i s historkou o mladíkovi, čo sa učil bojovému umeniu u Majstra.

Zaujímalo by ma, ako ma vníma rybka v akváriu, keď sa na ňu dívam cez sklo.

Cisto fyzikálne si myslim, ze by ma vnímať MOHLA. Napriek tomu si však myslím, že ma nevníma, pretože je príliš zaujatá “svojím svetom”. Podobne, ako aj človeku sa môže stať, že nevidí na stole predmet, ktorý práve hľadá.

Kolega (milovník zvierat) mi síce tvrdí, že reagujú na jeho prst na skle, ale ja si myslím, že problém je v tom, že ten prst nevnímajú ako “prst”, ale možno ako potravu, alebo prípadne nejaké nebezpečie.

Samozrejme, to že to tu píšem má svoj dôvod: pretože možno i my sme v podobnej situácii: zaujatí svojím “svetom” možno nevidíme nejaké entity, ktorá skutočne existujú, pozorujú nás, prípadne nás i ovplyvňujú. A vedú svoj život, ktorý prípadne môže kolidovať s naším životom. A možno, že keď ich (alebo ich nejakú zložku) zaregistrujeme, tak to interpretujeme tak, aby to “zapadlo” do nášho sveta, podobne, ako keď rybka považuje prst za potravu.

Suverénne najlepšie vianočné prianie, ktoré najlepšie zodpovedá môjmu pohľadu na spoločnosť a na to, že kde sú hranice všeobsiahlej lásky, a čo s tými, ktorí sú za ňou, mi poslal Binární Ládin, na ktorého blog chodím síce len občas,
ale o to s väčším pôžitkom, lebo vždy nájdem prenikavý pohľad na veci; toto prianie to mimochodom tiež ukazuje…

Takže ten vinš dovolím tu ukázať:-)

Všetkým prajem príjemné a stíšené prežitie Vianočných sviatkov, so sebou a/alebo milými, bez televízora … je to vynikajúca príležitosť byť sebou samým:-) … a pre potešenie uší: Boëllman: La Prière a Claire de Lune od Clauda Debussyho

Pan primář a klíče

Ono toho totiž bude dneska na přednášce strašně malinko a zároveň strašně moc. Abyste mi hned neutekli, dám nejdřív k dobru takový vtip. Ty nosí občas domů moje žena, ta pracuje v Bohnicích v blázinci, naštěstí ne jako doktor, ale s počítači a tak tam má celý ústav jako na talíři. Tak nedávno mi říkala, jak se tam liší pan primář od pacienta. Znáte to? To je prý jednoduché: Jediný rozdíl je v tom, že pan primář má klíč!

No a to je celý ten vtip, dál už to nebude, jenomže teď asi honem nevíte, co si o tom pomyslet. Brát to vážně, anebo jenom jako nečekaný vtip, a vůbec co to má dělat se vznešenou buddhistickou naukou. Přesto, pokud vás to neodvede moc daleko od vážných věci, tak zjistíte, že jistá podoba by se našla… Víte, ono se může spoustě lidí zdát, že tady ten přednášející něco úžasného zná nebo ovládá nějaké tajemství nebo vycvičil nějakou naprosto profesionální a virtuózní techniku, že už ho nikdy nic nebolí, že se umí perfektně ovládat, že už se nikdy nevtělí… (snad jenom kdyby nějací buddhisté zjistili, že se to dneska zase pro změnu musí). (Směje se.)

Jenomže tak to vůbec není! Kdybyste navrtali dovnitř dírku a přiložili k ní oko, tak tam vevnitř uvidíte, že je to naprosto obyčejný člověk, který má spoustu chyb, že byste ho v mnoha věcech klidně strčili do kapsy – až na ten malinký rozdíl, cosi naprosto nepatrného, co bych vám strašně rád, z celého srdce chtěl sdělit. A to „cosi“, to je něco jako ten klíč, který má pan primář z toho vtipu. Ne ale strčit si ten klíč do kapsy od pláště a zamknout toho druhého do bílého pokoje, ale naopak - každému pěkně rozdat jeho vlastní malinký klíček, lidičky, vylezte z těch svých zamčených pokojíčků nebo dokonce z klecí, zkuste si to tady!

Tak to je ono, to je ten rozdíl.

Prevzaté od Petra Pavlíka

“Mozartova hudba vám toho hodně sdělí o člověku, Beethovenova hudba o Beethovenovi, Bachova hudba o celém vesmíru.” (Douglas Adams)

Rozhlasová stanice BBC Radio 3 vysílá od pátku 16.12. bachovský maraton: odvysílá bez přerušení po dobu 10 dnů kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha, akce vyvrcholí na Boží hod vánoční.

Upozornenie pochádza z Britských Listov.

Zaujímavý postreh:

Lidé na Západě vidí reinkarnaci (převtělení) jako “druhou šanci”, buddhisté v tom vidí jen pokračování utrpení