Lucida Intervalla

Už som si párkrát v živote položil otázku, prečo vlastne máme myseľ; nakoniec som došiel k pesimistickému záveru, že sú to akési hi-tech okovy na nohách, a jeho účelom je pripútať “entitu, ktorou som, nech sa už nazve akokoľvek” k životu.

Teraz som našiel ešte jeden zaujímavý článok, o vedomí či myslení zvierat; a tam som našiel inú zaujímavú teóriu o tom, prečo máme myseľ (terminologicky sú tu menšie problémy, v tom článku sa o mysli hovorí ako o vedomí): máme ho údajne ako trenažér na testovanie chovania a reakcií iných …

A ešte jedna zaujímavá séria otázok o vedomí a myslení:

1. Je vědomí a inteligence něčím jiným než určitých druhem chování navenek? (Zde se vlastně ptáme na jakousi obdobu Turingova testu.)

2. Nejsme avatary i my sami? A kdo byl pak tou původní bytostí, vzorem, z něhož jsme odvozeni?

Séria nekončí:
3. Je vedomie umením klamať seba i iných?

4. Jak souvisí svobodná vůle s vědomím? Je myslitelná vědomá bytost bez svobodné vůle?

5. pokud je vědomí prostě výpočetním procesem, lze simulovat nejen na superpočítači, ale v principu kdekoliv. Jestliže tu samou výpočetní operaci zrealizujete na abaku nebo na systému, kde se přeskupují kuličky a děrné štítky, bude takový systém skutečně nadán vědomím?

6. … kolem sebe skutečně máme pouhé roboty mechanicky a automaticky vykonávající určité úkony. Někdy to dokonce můžeme pozorovat i sami na sobě - reagujeme a komunikujeme, aniž si toho jsme vědom

Ve starověké Koreji žil před třinácti sty lety velký zenový mistr Won Hjo. Jako mladík bojoval v občanské válce a viděl mnoho zabitých přátel a zničených domovů. Byl zdrcen prázdnotou tohoto života, oholil si proto hlavu a odešel do hor, aby žil jako mnich. V horách četl mnoho súter, dodržoval přikázání, ale stále nechápal opravdový smysl buddhismu. Protože věděl, že v Číně může nalézt zenového mistra, který by mu pomohl dosáhnout osvícení, vydal se tam napříč velikými suchými rovinami severu.

Teď už mistra nepotřeboval. Won Hjo již pochopl život a smrt. Co víc se ještě měl učit? Otočil se tedy a vydal se zpět do Koreje.

Vypozicane od Qwert-a

P.S. Toto je typicky zenisticka drsna historka. Pripomenula mi vsak omnoho elegantnejsiu formulaciu toho isteho: “But my dear man, reality is only a Rorschach ink-blot, you know.” . Alan Watts

Když byl Buddha požádán, aby stručně vyjádřil tu nejdůležitější esenci svého učení, pronesl jediné slovo: “sati”. Plný význam tohoto pojmu se dá těžko vyjádřit jedním slovem. V překladech se dnes používá “jasné uvědomování” nebo “všímavá pozornost”.

Ashin Ottama - Buddhův kompas (2) Baraka - 3/1999

Výzvou bojovnictví je vystoupit z kokonu a vstoupit do prostoru díky tomu, že jsme stateční a současně jemní

…

Synchronizace mysli a těla není představa nebo náhodná technika, kterou někdo vymyslel k sebezdokonalení. Spíše je to základní princip, jak být lidskou bytostí a jak používat svoje smyslové vnímání, svoji mysl a svoje tělo dohromady.

…

Náš život se může stát účinným a dokonce nádherným, pouze tím, že jsme na místě. Uvědomíme si, že jsme schopni sedět jako král nebo královna na trůně. Tato královská situace navozuje důstojnost, ktorá pochází z toho, že jsme tiší a prostí.

Chogyam Trungpa: Shmbhala, posvatna cesta bojovnika

Snad by som mal otvorit este jednu temu, aj ked ju pravdepodobne nezodpoviem. Niekedy mam obavy, ze mentalne cvicenia maju tendenciu odvratit cloveka od aktivneho, cinneho zivota.

Ked sa podivame, ako su na tom oblasti, kde su buddhisti, taoisti, hindiusti, tak vidime, to su tie oblasti, kde sa nijak zvlast pohodovo nezije. NAopak Europa svojim zameranim smerom navonok zase dosiahla vyznamne postavenie a pokrok. Aj ked ani to asi nie je absolutne, lebo islam je podla mna este pokryteckejsie a extrovertnejsie nabozenstvo ako krestanstvo a predsa su to zaostale oblasti.

Ale aj priklady zo zivota mi ukazuju, ze aktivni a uspesni ludia nebyvaju obrateni do seba, o bdelosti ani nehovoriac, kym naopak, ludia, ktori bludia po niektorej “duchovnej” ceste byvaju looseri.

Dnes vecer som skusil nieco, co asi zaradim do programu “LD — lucid dreaming”: okolo pol siestej zvyknem varit “dinner” a zaujimave je, ze ma vtedy dost silne “berie do spania”. Vacsinou trochu pospim, alebo si citam a nutim sa nezaspat.

No a dnes som skusil nieco noveho: skusil som nezaspat, ale len zostat o krocik pred tym, ako clovek upadne do spanky. Je to taky zvlastny stav dezintegracie: rozhodol som sa, ze si ho (opakovanym cvicenim) skusim zostabilizovat a potom, ked ho trosku budem mat stabilny, tak aj podrobnejsie preskumat. Poobede je to asi lepsie, nez pozde vecer, ked byvam uz dost unaveny.

Pretoze mi to pripada ako brana do spanku, do lucidneho sna.

Je to strasne jemny stav: na jednej strane hrozi, ze clovek upadne do spanku, na druhej vsak nemozem byt prilis bdely, ci “neurvaly”, lebo potom sa zase ten stav zrusi, a ja sa precitnem.

Cele to zabera zhruba 20-30 minut, takze to ani casovo nie je enormne narocne…

Koncepcia “dó” (spolu s koncepciou karmayogy, ale o tom inokedy) sa mi velmi paci; trochu mi to pripomina prislovie, ze nejde o to, aby clovek robil to, co ma rad, ale aby mal rad to co robi; toto je hlboka mudrost, ktora moze znacne zlepsit zivot mnoheho cloveka. Dalsi dovod, preco sa mi to paci je, ze malokto z nas moze denne hodiny sediet v meditacii; ale kazdy z nas minimalne 8 hodin denne robi svoju pracu, pracuje.

“Dó” v zene znaci pomocnu cestu k zazenu. Klasicky su sem zaradene lukostrelba, dzudo, serm, ikebana a maliarstvo.

A ja si kladiem otazku, ci je mozne aj ine cinnosti, menovite pracu, ktoru clovek celodenne vykonava povazovat za “dó”, vykonavat ako “dó”

Odpoveď na to v skutocnosti neviem. Ale prial by som si aby sa to dalo. A mam podozrenie podozrenie, ze sa to da. Prinajmensom do znacnej miery.

Tuto odpoved mi naznacuje prvy krok ktory musime prekonat: a to je, naucit sa vykonavat cinnost bez usilia.

Ked si vsimam vzpieracov, alebo kulturistov, vidim, ako pri dvihani bremena sa im stiahne tvar do nejakej grimasy, hoci mimicke svaly urcite fyzikalne neprispievaju k vykonu. To je znama vec. Ale na moje nemale — alebo skor obrovske — prekvapenie som zistil, ze i taka jednocha a nenarocna cinnost, akou je browsovanie po internete, alebo pisanie nejakeho textu zapojuje u mna kopu svalov, ktore urcite neprispievaju k danemu vykonu (napr. stiahnutie svalov na plciach ci siji, bruchu alebo hoci aj niektore mimicke svaly).

A naopak, ked si trochu dam pozor, a tie svaly drzim uvolnene, citim sa omnoho volnejsie a slobodnejsie.

Takze urcity potencial pre vykonavanie formou “dó” maju zrejme i moje obvykle cinnosti, takze som sa rozhodol tuto problematiku sledovat, a zaoberat sa nou. Pretoze, tu je tazisko mojho zivota, pred pocitacom… vsetko ostatne zabera len zlomok casu.

A ešte na zamyslenie:-)

Myslim, ze je nacase vaznejsie za zaoberat lucidnym snivanim. Uz davnejsie som sa na to chystal, ale dostal som sa akurat k nie velmi doslednemu pisaniu snoveho dennika. Z mracien technik, ktore som nasiel na indukciu LD mi nejak nijaka nesadla — a ani som sa s tym vazne nezaoberal.

Mam vsak pocit, ze teraz nejak “cas dozrel”. Jednak sa mi zlepsuje schopnost byt bdelym a v pritomnost (nie su to len nahodne fluktuacie, zda sa, ze je to trend), co povazujem za primarnu podmienku normalneho cloveka (t.j. bez prirodzeneho nadania na tuto cinnost). A jedna zacinam mat skutocne pocit, ze by som to mal robit.

Problem vsak nadalej aky zvolit postup.
Tak jednak snovy dennik budem musiet viest, a to dosledne. Najhorsie na tom je, ze to treba zapisovat rano (co je v mojom pripade kriticky cas), alebo uprostred noci, ked sa zase obavam prebudit, ze sa nevyspim.

V dalsom sa asi budem nechat viest clankom T. Skoumalovej. Zistil som totiz, ze mam vyraznejsie sny, ked riadene zaspavam, teda kontrolovanym sposobom, a dojdem az do fazy, ked sa psychika akoby “dezintegruje” a citim jemne chvenie alebo “brnenie” — nie fyzicke, ale skor ako existuje nejake “astralne telo”, tak v nom. Je to jednoducho stav, v ktorom prestavam existovat ako “ohraniceny system”. Zial tento postup je velmi citlivy na vyrusenia pocas zaspavania a kazde vyrusenie ma za nasledok naslednu nevyspatost. rano.

Dalej uz len v bodoch, podla clanku:

1. Prvním krokem je tedy plně a vážně akceptovat reálnost snového světa
2. Druhým krokem je průchod touto branou: toto je pravdepodobne ten stav, ktory pocitujem ako dezintegraciu osobnosti pri zaspavanie
2. Třetím krokem je trénování kontinuální bdělé existence za branou snění. Toto zahrna o.i. aj kontrolovane zaspavanie. Vlastne sa musim divat na zivot ako na kontinuum bdelosti dennej i snovej.

A hlavne asi to najdolezitejsi: nechodit spat o druhe ci o tretej v noci, ale este pred polnocou!!!

To su asi kroky, ktore musim najprv urobit.

U Takuana som našiel správnu definíciu slova disciplína: takú že sa sňou viem stotožniť. “Úsilí nezadržet mysl na jednom místě je jinýnm slovem disciplina”