Lucida Intervalla

Dostavam sa k — podla mojho nazoru — najdolezitejsej technike, ktora sluzi rozvoju bdelosti: satipatthane.

Jej zmysel ukazuju slova:
Když jej (Buddhu) jeden mnich požádal o stručné vodítko k této praxi, poskytl mu mistr následující pravidlo:

“V tom, co je viděno, by mělo být jen viděné. V tom, co je slyšeno, jen slyšené, v tom, co je vnímáno (jako vůně, chuť nebo dotek), jen vnímané. V tom, co je myšleno, jen myšlené.”

Alebo ako odpovedal jeden zenovy mnich na otazku, aky je rozdiel medzi jeho zivotom pred Prebudenim a po nom: Teraz ked jem, tak jem, ked spim tak spim, ked idem, tak idem.

Satipatthana je podla mna za najvelkolepejsiu techniku lebo ju mozno robit vzdy a vsade a vedie k prejasneniu vnimania a mysle, k oslobodeniu sa od klamov mysle. Neziada sa ziadna viera, ani nic neprirodzeneho: je to fakt len vyuzitie existujucich schopnosti a ich precistenie.

A predsienou k satipatthane je prave chodza pozornosti

28.5. CHTIP: Sokrates a tři síta
Chechtavej tygr
Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá:

“Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
“Počkej chvilku,” odpověděl Sokrates. “Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.”
“Tří sít?”
“Přesně tak,” pokračoval Sokrates. “Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
“Ne,” odpověděl ten člověk, “vlastně jsem to jenom slyšel a…”
“Dobře,” řekl Sokrates. “Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
“Ne, naopak…”
“Takže,” pokračoval Sokrates, “chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to co mi chceš o mém příteli říct užitečné?”
“Ne, moc ne.”
“Dobrá,” uzavřel Sokrates, “to co mi chceš říct není ani pravdivém, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?”

To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili.
A taky to vysvětluje, proč nikdy nepřišel na to, že mu jeho nejlepší přítel šoustá ženu.

Přišlo mejlem, překlad Neviditelný pes

V skutocnosti pri chodzi pozornosti nie je dolezite ani tak mysliet/nemysliet ako zbadat ze som unasany myslenim. Ziskat nieco ako “biofeedback”, signalizujuci, ze som unasany myslenim.

Tak som bol nakoniex na Matrixe“> alebo na Matrix recycled, ako som to tiez videl nazvane:-))

Niekde som uz napisal, ze v povodnom Matrixe vidim ozivenu a po americky podanu staru indicku nauku o Mayi.

Stari Indovia boli bud mudrejsi, alebo na nich posobili mensie komercne tlaky, iste je, ze sa NEPOKUSILI vysvetlit podstatu fungovania maye, a namiesto toho sa sustredili (podla mna velmi uspesne) na to, aby hladali cestu z Maye.

Nie tak tvorcova tohto filmu. Pokusaju sa davat odpoved, ako Maya funguje, a to je zakladna slabina tohto filmu — a obdas (ako napr. v teorii s programami) prechadza do smiesnosti.

Ze tomu — samozrejme — vobec nerozumeju (nerozumie tomu nikto na svete, ale nie kazdy ma dost pokory to priznat) ukazuje i zivot v Zione. Toto maju byt ludia, ktori su oslobodeni od Matrixu? Zivot mimo Matrixu je teda jeden velky krizenec zhulenej diskoteky so sposobmi nepodarenej sekty vzyvajucej “Vyvoleneho”? No, dakujem. Keby to malo byt tak, tak nakoniec zivot v Matrixe je aj lepsi aj zaujimavejsi. O zasadaniach “Najvyssej rady” alebo ako sa to vlastne vola, ani nehovoriac. To uz bolo zaujimavejsie a vzrusujucejsie aj zasadanie Politbyra.

Vobec, cesty, ktore ukazuje film na oslobodenie sa z Matrixu su tiez viac nez pochybne. Za su hlavni hrdinovia nevychovani, a len malokedy vchadzaju dverami, vacsinou oknom (za vydatneho rincania skla) alebo stropom to by som chapal, vacsinou tam vchadzaju ku svojim odporcom. Ale cesta z Matrixu temer urcite nevedie cez odhodlany vyzor, razne kroky a “nenapadne” oblecenie a “kucapaca” so stovkou identickych agentov.

Myslim, ze v tomto Indovia dosli omnoho dalej nez my a vedia, ze cesta z Matrixu je vysoko individualna zalezitost, kde boje so svetskou vrchnostou su uplne kontraproduktivne.

” Psi se v současné době opět stávají středem vědeckých zájmů. Například otázka, jak nás psi vidí, zda se i u nich objevuje “kynomorfní” interpretace našeho chování, čili zda nás považují svým způsobem za psy.”

ZVÍŘATA A UMĚLÁ INTELIGENCE

Takze:
Cvicim chodzu pozornosti, oproti povodnemu popisu vsak mierne modifikovanu.

Modifikacia spociva v styroch veciach:

1. Pouzivam casovac (zo svojho mobilu) na vymedzenie 5 minutovych intervalov. Ide o to, ze prakticky po niekolkych sekundach sa mysel okamzite zatula niekam do sneni, a zdaleka nie je iste, kedy sa vrati spat. Mozu to byt hodiny, ale aj dni. Samozrejme, pokial sa takto nesputane tula, je to vlastne strateny cas, a som tam, kde by som bol bez cvicenia. Ale kedze casovac zazvoni najneskor po 5 minutach, tak mam istotu, ze to neviazane tulanie sa mysle netrvalo dlhsie ako 5 minut.
Kdesi som cital stare indicke prirovnanie postaja k mysli pocas meditacie ako ked vychovavame steniatko. Stokrat odbehne od nohy a musime ho privolat naspat. Mozno aj tisickrat. Ale jedneho dna steniatko zostane pri nohach. To je vynikajuce prirovnanie. Aj ked sa robi toto cvicenie, je prakticky nemozne udrzat suvislu pozornost, a stokrat sa treba “spamatat” — t.j. privolat svoju mysel zo snenia do reality.

2. Za “platnu” 5 minutovku povazujem len take, kde v okamihu zvonenia som nemal zatulanu mysel.

3. Mam stanovany maximalny pocet platnych 5-minutoviek, ktore by som chcel dosiahnut za den (konkretne 20) a snazim sa mu co najviac priblizit. Obvykle sa mi podari ich urobit 5. Ale boli pripady, ked sa ich podarilo aj 15.

4. Vysledky si zaznamenavam a priemerujem, aby som videl, ci v dlhodobom vyhlade sa vysledky zlepssuju. Konkretne v mojom pripade sa mi zda, ze nejde ani tak o zlepsenie, ako o vlnovity priebeh. V urcitych obdobiach sa mi to dari lepsie, inokedy horsie.

Polavil som v pisani, lebo som odcestoval na Slovac, a nemam tu tak hladky pristup na Inet, ako som zvyknuty.

Bolo zaujimave sledovat, ako sa prejavi tato zmena pobytu na cviceni bdelej chodze, ktore praktizujem. Vo vseobecnosti, taketo vybocenie z rutiny ma za nasledok ze sa cvicenie narusi, a spadne na zlomok prazskeho cvicenia. Presne to sa stalo, i ked nie tak dramaticky, ako sa to dialo predtym — zda sa ze rok cvicenia, ktory mam za sebou uz nejaka sotva badatelne ovocie prinasa.

Mozno nezaskodi popisat modifikaciu tohto cvicenia t.j. ako ho robim v skutocnosti. Mozno to niekomu pomoze ako inspiracia. Tak to aj popisem, a to hned zajtra. Slubujem:-)

Ilustracia od Vivekanandu, ze co je to maya: Kazdy den kazdy z nas vidi umierat ludi okolo, a predsa si zijeme tak, akoby sme nikdy nemali zomriet…:-)

Chodza nie je nieco tak jednoduche, ako by sa zdalo. A to bez ohladu na to, ci ju myslime v pravom slova zmysle, alebo prenesenom. Schopnost nevnimat len pociatocny a konecny bod cesty, ale i to, co je medzi nimi je zakladom bdelosti a asi aj dobreho zivotneho pocitu. Mozno preto, ze nedokazu udrza pozornost na celej ceste sa ludia tak velmi nudia na cestach a beru so sebou cokolvek — knihy, noviny, walkmany, televiziu — len aby sa rozptylili.

Pritom vlastne z presunov — ci uz fyzickych alebo v prenessenom slova zmysle — z miesta na miesto pozostava cely nas zivot.

Naviac, da sa z toho urobit i velkolepe cvicenie bdelosti: vid cvicenie chodze pozornosti

Dnes som priadl do kategorie “Techniky” novu techniku od Victora Sancheza Chuze pozornosti. Je vybraná z jeho knihy.

Ucelom tejto techniky je “zastavit vnutorny dialog” (to je pojem od Castanedu, a ja ho povazujem za ekvivalentny pojmu “bdelost”. V Castanedovom pojati prave neustale prebiehajuci vnutorny dialog je to, co sposobuje, ze sme akoby fascinovani, ze nevnimame okolo seba realitu. Je to podla mna nieco ako propaganda ci televizny program, co tiez pritahuje pozornost na nieco ine, ako je realny zivot. Rozdiel je len v tom, ze toto si produkujeme my sami pre seba. Ucel tohto neustaleho dialogu mi nie je celkom jasny, podla Castanedu je tento neustaly dialog nieco, vdaka comu mame ego a dokonca mozno i cely okolity svet, ktory vnimame.

Mam rad toto cvicenie preto, lebo ho mozno robit kdekolvek a kedykolvek (dokonca, cim viac ludi okolo, tym lepsie (najradsej ho robim v Tescu alebo na Vaclavaku:-) ), nevyzaduje si extra cas a teda odpada oblubena vyhovorka o “nedostatku casu”. Pochybujem vsak, ze je ho mozne robit, pokial clovek nepraktikuje aj niektoru standardnu techniku meditacie.

Samozrejme, som este velmi daleko od toho, aby som to robil dobre. Predsa vsak ma par veci prekvapilo: ak sa cloveku podari ustalit pozornost, svet okolo nahle ziskava farebnost, hlbku, plasticitu. Je pekny pohlad na subezne prebiehajuce procesy, napr. pohybujuci sa ludia, auta, zvierat, stromy ci trava vo vetre…V porovnani s tymto stavom mi bezne vnimany svet pripada nevyrazny, plochy. Ako ciernobiela fotografia popri trojrozmernej. Je to zvlastny pocit mieru, neagresivity: vidim ten subezny pohyb a vidim, ze je dobry tak ako je…

Je tu ista podobnost s vnimanim filmov: tam sa obcas stava, ked sa kamera upne na nejake detaily a divak si ich tak uvedomi…